Upadnout a vstát

posted 11.10.2014

Závidím dnes všem začínajícím koderům a kodérkám, programátorům a programátorkám. Na každý programovací jazyk nebo jinou technologii existuje hra, průvodce nebo dobrá učebnice. Motivují vás, Codecademy vám pošle pochvalu a odznáček za každých pár splněných příkladů. Existují návody jakou cestou správně začít, aby se nováček nezahltil a zároveň nabral správné návyky. Z PHP: The Right Way bych sice proškrtal půlku textů, pozorného čtenáře ale po přečtení posune na úroveň programátora, který si v leckteré firmě už říká Senior.

Moje cesta k webovému vývoji začala v roce 2005. V ruce jsem měl knížku CSS pro úplné začátečníky od Computer Pressu a stránku po stránce jsem vytvořil svůj první web o Terrym Pratchettovi. Na Web Archivu dnes najdu už jen torzo pokusu o redesign, na první verzi jsem ale byl obrovsky hrdý. Právě při vývoji své slavné zemeplocha.wz.cz (už bohužel ani nevím přesnou doménu) jsem se ale naučil asi nejcennější dovednosti, která mi pomáhá v programování dodnes. Naučil jsem se jak nacházet odpovědi na otázky.

Ptal jsem se já

První otázky většinou směřovaly k tomu, jak funguje práce ostatních: Proč mi nefunguje příklad stažený z internetu? Proč se mi část stránky neposune na střed? Jak jsi udělal takové fajnové nadpisy? Pozdější začaly být trochu sofistikovanější a originálnější: Jak si ulehčit život a nemít zkopírovanou hlavičku v každé stránce? Jak se odlišit od ostatních webů a jak přesvědčit lidi, aby na můj chodili?

Bylo mi tehdy třináct a dnes mi přijdou ty dotazy často banální. Dnes řeším mnohem abstraktnější otázky v práci a na svých projektech, přesto zůstal postup, kterým docházím k odpovědím velmi podobný.

Už od začátku pro mě bylo nepříjemné ptát se ostatních. Kombinace zarputilosti a stydlivosti mě naučila hledat a najít už zodpovězené. Být power-userem Googlu neznamená znát operátory pro shodu fráze nebo vyjmutí slova. Znamená to naučit se vcítit do role tazatele, který už vyčerpal své možnosti a zeptat se stejně jako ono. Znamená to identifikovat kontext, který je potřeba přidat k obecnému dotazu aby vypadal ta správná odpověď. Raritou nebyly dotazy, které při přidání desátého slova hned na prvním místě vrátily tu jednu hledanou stránku.

Ptali se oni

Velkou školou vcítění se do ostatních mi byla česká podpora phpBB, kterou jsem založil o dva roky později. Pomáhalo mi s ní asi desítka nadšenců a časem nás skoro všechny začala hlodat frustrace ze stále stejných otázek, a tak jsme začali jsme s osvětou (mimochodem jednou z nejmarnější aktivit, kterou jsme v rámci phpBB.cz dělal).

Některé pokusy hraničily s arogancí, zamkli jsme téma, protože odpověď šla vyhledat nebo byla na třetím místě v FAQ. Další pokusy byly trochu trolling, přišel kluk co chtěl vytvořit další Atlas nebo Centrum a nám nedalo se mu trochu posmívat. Jednou z dobře míněných rad bylo přečíst si How to Ask Questions the Smart Way (v té době existoval výborný český překlad). Nejvíc jsem si ale z odkazování na jeden z nejznámějších článků od ESR odnesl stejně já.

Kámen úrazu možná byl v délce textu, dnes bych z něj bez úprav vzal jen tyhle dvě poznámky ze sekce o tom, co si hackeři myslí o pitomých otázkách:
Kde bych našel X?
Tam kde já, blbečku - proboha, copak ještě někdo nezná Google?!
Jak se Xem udělá Y?
Pokud chceš udělat Y, tak při otázce nepředpokládej, že se to dělá Xem. Takoví lidé většinou nejenže nevědí o nic o X, ale ani neznají svůj problém Y. Většinou je nejlepší počkat, až se zeptají lépe.

Pomocná kolečka

Zpátky k úvodu o codecademy. Ta, spolu s podobnými aplikacemi, je jako pomocná kolečka na dětském kole. Na začátku výrazně pomůžou, nakonec se ale stejně musím spolehnout sám na sebe, i když mezitím přijde pár pádů. Jakmile dokončím úvodní kurzy kódování, záhy zjistím, že se začnu zasekávat na banalitách i těžších překážkách. Postup je vždy stejný, zvednout se a učit se jak najít řešení. A právě v tuhle chvíli se začně oddělovat zrno od plev, vytrvalější vydrží a o těch, pro které je rozlousknout další nástrahu příliš námahy, už neuslyšíme.
comments powered by Disqus