Jižní Grónsko - základní fakta
Jižním Grónskem je myšlena oblast kolem čtyř měst - Narsaq, Narsarsuaq, Qaqortoq a Nanortalik. Ty leží na několika poloostrovech na jihozápadním břehu Grónska. Oblast je vhodná pro pěší tůry, většinou vícedenní. Nabízí skvostné pohledy do krajiny, fjory plné ledových ker z ledovcových splazů, krásnou přírodu a ochutnávku místní inuitské kultury. V tomto regionu je většina původních vikingiských osad, které mohou sloužit jako skvělý cíl pro výlety a pochody. Turistická sezóna, kdy je počasí přijatelné a neriskujete nebezpečné výkyvy počasí, trvá od začátku léta do poloviny září.
Vegetace a krajina
Na většině míst se střídá několik druhů vegetace, od holých skal a kamenitých strání po nízké keřovité porosty skládájících se z vrbiček a olší, které ale nejsou vyšší než jeden metr.
Ve vyšších oblastech (> 300 m.n.m) je většinou povrch kamenitý, případně s vřesovitými rostlinami, které nejsou velkou překážkou pro chození a jsou dobře přípustné. Objevíte zde kromě nízkých keřů také bobule, hlavně šíchu, která je černá a má mírně nakyslou příchůť. Dále borůvky, které vypadají podobně jako ty české jen bývají větší a dozrávájí zde v polovině září nebo planý jalovec. Jak šíchá tak borůvky jsou jedlé a jsou příjemným osvěžením po cestách.
V výškách pod 300 m.n.m se začínají objevít nízké keře a stromky, ty ale většinou výškou nepřesahují jeden metr, často ani to ne. Hlavní zástupce jsou vrbičky a olše. Vrbičky, které se vyskytují hlavně kolem břehů a často přes ně vedou doporučené cesty mohou být nepříjemné a zdržují pochod, protože je nutné se jimi pracně prodírat. Pešiny zde většinou po ovčích stezkách a ty se protahnou nízko nad zemí. Občas zde naleznete i některé houby, my jsme narazili hlavně na kozáky a výjmečně na křeménáče, které mohou být pestrým doplněním stravy.
Souvislé travní plochy zde většinou nenajdete mimo ovčí farmy, kde je půda obdělaná. Místní neradi vidí, když se stanuje na loukách, protože obnovit zde trávu není jednoduché a většina polí vznikla pracným vyčištěním půdy od kamenů.
Reliéf krajiny je hornatý, na všech poloostrovech velmi často vršky překonávají hranici 1500 m.n.m s tím, že stoupají přímo od vody. Při peších tůrách většinou začnete do údolí a přes nejblížší sedlo se přesunujete do dalšího údolí, přičemž se vám vždy otevře nový pohled do krajiny okolo.
Města
Mezi městy neexistuje spojení po silnici, jediná možnost je přeprava lodí nebo vrtulníkem.
Qaqortoq / Julianehab
S 3000 obyvately největší město jižního Grónska. Qaqortoq je asi nejhezčí z měst na jihu. Výstupem na nedaleký vršek lze získat krásný pohled na celé město. Zázemí je to dobré, naleznete zde hotely, hostely, supermarket i obchody s nejrůznějším zbožím.Narsaq
Město leží na sever od Qaqortoqu, asi dvě hodiny vzdálené lodí. Je menší a není tak malebné, přesto stojí za návštěvu, blízko leží ruiny Dyrnes. Opět zde naleznete supermarket i soukromé ubytování.Narsarsuaq
Bývalá americká vojenská základna, dnes malé městečko s 150 obyvately, které teží z toho, že je jedno ze dvou letišť v Grónsku kde přistávájí velká dopravní letadla. Asi tři hodiny pochodu od města je možné přijít k pevninskému splazu ledovce.Doprava
Dvakrát týdně (minimálně přes sezónu) léta letadlo z Kodaňe do Narsarsuaqu a zpátky. Druhá linka léta do Reykaviku. Z Narsarsuaqu je možné lodí nebo helikoptérou se přesunout do jakéhokoliv města v jižním Grónsku, případně severněji, např. i do Nuuku (hlavní město Grónska).
Jak už jsem psal, mezi městy je jediná možnost loď nebo helikoptéra, pro turisty samozřejme pešky po pevnivně, pochody mezi městy trvají většinou minimálně 4 nebo 5 dní.